Boj o zachování temných zákoutí

Povinné zveřejnění smluv v registru slibovalo prosvětlit hospodaření státu. Aby toho světla nebylo moc, poslanci rychle zákon novelizovali a zatmění se vrátilo.

Zákon o registru smluv sliboval pročistit neprůhledné vody státních zakázek a hospodaření státních firem, krajů a měst. V podobě, v jaké byl schválen v roce 2015, by výrazně omezil korupci a zvýšil transparentnost hospodaření dotčených institucí. To se asi někomu hodně nehodilo.

Novelou zákona, odhlasovanou před nedávnem poslanci, z povinnosti zveřejňovat smlouvy vypadly státní podniky a všechny podniky s majetkovou účastí státu. Tím vlastně vypadla většina (až 80 %) subjektů, které by nás mohly zajímat. A z pohledu finančního se zcela ztratilo z dohledu cca 300 miliard korun, které přes tyto firmy ročně protečou. Temná zákoutí, kde se to pořád hraje stylem: „já na bráchu, brácha na mě“, tak zůstala zachována.

Poslanci, kteří pro novelu (znamenající naprosté ochromení a zmrzačení Zákona o registru smluv) hlasovali, argumentují, že „přece nemohou obnažit firmy s majetkovou účastí státu podnikající na konkurenčním trhu a tím je zlikvidovat“. Takto slaboduchému důvodu snad nemohou věřit ani ti z poslanců, kteří se v reálném podnikání nikdy nepohybovali (a že tam takoví jsou, od raného mládí zalezlí ve sněmovně, do reálného života shlížející maximálně přes brýle zapůjčené nejrůznějšími lobbystickými skupinami). Konkurence si vždy dokáže zjistit potřebné informace, nemusí čekat až to někdo „pověsí na internet“. V každé větší zakázce se většinou protihráči navzájem znají, konkurenci sledují a dokáží vcelku přesně odhadnout i její možnosti a konkrétní výše nabídek. Takže zveřejnění parametrů a ceny zakázek nikoho určitě nezlikviduje (vše, co má být chráněno obchodním tajemstvím, i v registru smluv chráněno zůstává). Jen my ostatní bychom do toho více viděli. A to je zřejmě to nežádoucí.

Zákon o registru smluv, v původně schválené podobě, se mohl stát úhlovým kamenem v boji proti korupci. Nechci rozhodně tvrdit, že „všeci kradnů“, to by bylo laciné a zcela jistě nepravdivé prohlášení. Ale zprůhlednit toky financí ve státním sektoru, by bylo hodně prospěšné. Nejde vždy jen o to, že peníze rovnou „zázračně zmizí“, ale je to i o tom, že zakázky dostávají stále stejní lidé, že úředníci a politici si kolem sebe budují taková „kmotrovská hnízda“, kde všichni žijí jako v bavlnce na úkor ostatních. A nikdo s tím nedokáže nic udělat, protože do toho nikdo nevidí. Tomu mohl nový zákon zabránit. Dokud nebyl vykostěn!

Nejrůznější jednotlivci, firmy nebo uskupení se snaží „zmrzačení“ zákona vyjmutím státních firem z registru smluv zabránit (například lidé a firmy okolo podnikatele Radima Jančury). A je vlastně jedno, že tím nejspíš sledují vlastní ekonomické cíle (jak hned vykřikují „potrefené husy“ z řad poslanců, kteří jsou bráni na paškál za prosazení této novely). Pokud dokáží novelizaci zákona zabránit, je třeba je podporovat. A taky doufat, že zasáhne Senát (když už ho máme a holedbá se přízviskem „pojistka demokracie“, ač pro většinu lidí je to instituce naprosto zbytečná) a pošle novelu zpět do Sněmovny.