Zpěvák Radek Banga protestoval při Zlatém slavíkovi proti kapele Ortel pískáním a odchodem ze sálu. V bouřlivé internetové diskusi, která se následně strhla, nechyběly urážky a výhrůžky. Co všechno je na tom špatně?
Kauza má pokračování. Dva pachatelé nejhrubších nadávek a výhrůžek Radkovi Bangovi byli obviněni. Měly by takové situace řešit soudy? Jak moc je vyjadřování na internetu svobodné a co všechno se dá tolerovat?
Začneme rozborem samotného „incidentu“ na loňském předávání cen ankety Zlatý slavík. Zpěvákovi Radkovi Bangovi se nelíbilo, že druhé místo obsadila skupina Ortel. Má tuto skupinu za xenofobní a šířící nenávist. A zřejmě se domníval, že by v takové anketě neměla mít místo. Je to jeho soukromý názor a to, že ho vyjádřil pískotem a poté opustil sál, je jeho soukromá iniciativa. Se kterou lze nesouhlasit, vzhledem k slavnostnímu charakteru akce, ale vcelku se proti tomu nedá až tak nic namítat (Dagmar Havlová si také zapískala v roce 1998 v Parlamentu, taky se to moc nehodilo, ale až tak moc se také nestalo). Naopak lze k tomu poznamenat, že takto vyjádřit svůj názor, to vyžadovalo „mít koule“. Takže osobní statečnost a schopnost jít proti proudu panu Bangovi rozhodně nechybí.
Dost sporně bych však hodnotil ocenění, které za tento čin obdržel. Cena Františka Kriegra za občanskou statečnost by v tomto případě rozhodně neměla být udělena. To si „udíleči“ této ceny přihřáli svou polívčičku a přiživili se na „výživném“ tématu. Pan Banga vyjádřil svůj názor, jak se mu texty a projev skupiny Ortel jeví. To je v pořádku, je to jeho názor (však skupina Ortel ho může žalovat, pokud se jí bude zdát, že jí to přineslo víc problémů než publicity). Nadace Charty 77, která toto ocenění udílí, tento „de facto“ soukromý názor pana Bangy posvětila, učinila oficiálním. A to již v pořádku není. Pozorně jsem poslouchal texty skupiny, xenofobii ani výzvy k nenávisti jsem tam nezaznamenal (pokud bychom za něco takového nepovažovali výzvy k vlastenectví). Takže na základě čeho nadace Charty 77 udělila takové ocenění? Nezasloužila by si trochu potáhnout po soudech?
Ale nechme nadaci, máme tu jiné adepty na „posezení v chládku“. Komentující na internetu, v diskusích a na sociálních sítích, se úspěšně skrývají za anonymitu. Je to brnění, které z malého, zapšklého, inteligenčně nepříliš zdatného a v podstatě velmi zbabělého jedince učiní rytíře „bez bázně a hany“. Stejně jako Samuel Colt vynálezem svého revolveru učinil druhořadou fyzickou sílu při vzájemné konfrontaci rozdováděných kovbojů (což kometoval výrokem: „Bůh stvořil muže silné a muže slabé, já jsem tento rozdíl vyrovnal“), tak anonymita internetu vyrovnává rozdíly v odvaze projevit a obhájit svůj názor.
Málokdo z vyhrožujících by dokázal své hrozby naplnit. A hodně málo by jich bylo, kteří by dokázali tváří v tvář objektu své nenávisti vůbec takovou hrozbu vyslovit. Ani ne proto, že by se báli žalovatelnosti svého tlachání, ale z prosté obavy, že by jim za to někdo dal přes tu jejich „nevymáchanou hubu“ (což je mnohdy jediný spolehlivý prostředek pro „kultivaci“ takových jedinců). Kdežto schováni za anonymitou monitoru, často pod falešným jménem, se cítí neohroženě. A tak „dští síru“ na všechny, kdo mají jiný názor, osočují je, nadávají jim, naváží se do jejich názorů, zpochybňují inteligenci svých oponentů (pokud se jim tedy podaří slovo inteligence správně napsat). Takoví jsou často úsměvní. Osobními útoky diskusi málokdy vyhrají a v konečném důsledku jsou pro smích oni sami.
Pokud však jejich ego v „brnění internetové anonymity“ naroste natolik, že začínají vyhrožovat násilím, smrtí, likvidací, jak se to stalo na adresu pana Bangy, je dobře, že je proti nim je zakročeno. Že jsou vytaženi z „brnění anonymity“ a musí se ze svých výroků zpovídat před soudem. Alespoň ti ostatní, kteří ještě nevyrostli v opravdové „internetové geroje“, ale zatím pouze osobním osočováním a hloupými připomínkami ničí slušné diskuse na internetu, vidí, že si nemohou dovolit úplně všechno. A to je v době, kdy virtuální prostor se stále více prolíná s prostorem reálným, velmi užitečná lekce. Lekce o tom, že v prostoru virtuálním jsou některé výroky stejně špatné a stejně postižitelné, jako v prostoru reálném. A vůbec nezáleží na tom, co bylo spouštěčem, jestli má pravdu Radek Banga nebo skupina Ortel.
