Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Máme se co učit

28. 06. 2017 12:48:57
Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

Sucho, málo dešťů i plýtvání vodou způsobuje, že se ocitáme v podobné situaci jako země s pouštním charakterem území. Zásoby podzemní vody pomalu ubývají a půda je tak vyprahlá, že i když zaprší, voda steče po povrchu do potoků a řek a k obnově podzemních zásob příliš nepřispěje. Nedobrá to situace.

Poručit počasí a celkovému klimatu zatím neumíme (což je nejspíše dobře, kdoví jak bychom s takovým „darem“ naložili), takže nezbývá, než uchránit zásoby vody omezením jejího čerpání. Pro rady, jak zachovat zásoby vody, se naši odborníci rozhodli využít zemi, která má v této problematice mnoho zkušeností a prokazatelné výsledky – Izrael. V této zemi, ač je převážná část jejího území pouští, nedostatkem vody netrpí. Je to dáno investicemi do technologií, které zajistí efektivní využití podzemních vod. Díky tomu ani lidé žijící v oázách v poušti netrpí nedostatkem, ba dokonce si mohou dovolit zavlažovat rozsáhlé plochy zemědělské půdy a skleníků. Proto konzultacím a spolupráci našich předních vodohospodářů a pracovníků ministerstva, nelze než zatleskat. Pravda, u nás to bude tvrdší oříšek než v pouštním Izraeli, především díky schopnosti našich předchozích vládců vše rozprodat, či přímo darovat, takzvaným „strategickým zahraničním investorům“, kteří teď sosají zisky a budou tou pověstnou „žábou na prameni“ při snaze o šetření vodou (nemají na tom naprosto žádný zájem, protože čím větší spotřeba, tím větší zisk, pro ně). Ale to vše se dá vyřešit, buďme optimisté.

Základním předpokladem pro úspěšné řešení však je nutnost změnit celkový přístup našich lidí k vodě. Voda je pokladem, který si musíme schraňovat a hýčkat, nikoli s ní plýtvat. Tady se nesmí projevovat to naše oblíbené „z cizího neteče“. Protože ono nikdy neteče z cizího, vždy z našeho.

I když mnohdy zastávám názor, že osvětou a mluvením se toho příliš nedosáhne, že je třeba volit tvrdší řešení, že pouze srážka s tvrdou realitou donutí člověka změnit své uvažování, návyky a přístup, v tomto případě si to nemyslím. Tohle není jen o řešení konkrétního problému, má to hlubší kořeny a začít s osvětou je maximálně žádoucí a potřebné (na základních školách, na dalších vzdělávacích stupních, i obecně mezi všemi lidmi). Nejen, jak je důležitá voda a že si jí musíme vážit, neznečisťovat a neplýtvat s ní, ale obecně o tom, jak je důležité si vážit všeho, co v naší zemi máme. Jak je třeba nebýt lhostejný a starat se o to, co máme, s péčí „řádného hospodáře“, protože je to opravdu naše.

Vrátím se k Izraeli. Poté, co člověk s povděkem kvituje, že využít povolenou hmotnost zavazadla do letadla na dovezení kanystru vody v domnění, že zde bude vyvážena zlatem, by byl nápad více než hloupý a zvykne si, že dopravní značky uprostřed pouště varující před přívalovou vlnou, schopnou smést ze silnice i automobil, nejsou dílem místního vtipálka, ale upozornění na reálné nebezpečí (pravda, nepříliš časté, při několikaměsíčním pobytu v pouštní části Izraele jsme příliš deště neviděli), tak si nelze nevšimnout, jak je tato země pospolitá. Jak ji všichni berou za svoji vlast, za svoji rodinu. A to, co je náš člověk schopen udělat většinou pouze v rámci svojí nejbližší rodiny (takže ušetřit vodu pro své dítě, postavit se na odpor útočníkovi ohrožujícímu jeho příbuzné), dokáží obyvatelé Izraele aplikovat do praxe i v rámci vlasti a státu. Protože vlast a stát jsou jejich rodinou. Tohle bychom si měli vzít za své i u nás. Takové myšlení a cítění bychom měli podporovat. Pak bychom i s vodou lépe hospodařili (určitě lépe, než když se to bude prosazovat represemi, zdražováním, pokutami, zákazy, jak je u nás dobrým zvykem a jak už se zase i v případě vody chystají politici učinit). Ale hlavně bychom se cítili bezpečněji v naší vlasti, protože bychom věděli, že se nás vždy zastane „někdo z rodiny“, náš spoluobčan. Tak jako v Izraeli. Takovému přístupu bychom se měli od nich přiučit.

Vím, je to úkol heroický, nesnadný. Ale pracovat na něm bychom měli! Je to důležitější než cokoliv jiného. Protože zásoby vody budou ubývat a bezpečnostní situace se bude zhoršovat. Alespoň tomu vše nasvědčuje. Tak abychom byli připraveni.

Autor: Jaroslav Andrýsek | středa 28.6.2017 12:48 | karma článku: 22.33 | přečteno: 592x

Další články blogera

Jaroslav Andrýsek

Pijeme, kouříme, jsme tlustí a je nám to jedno

Typický Čech pravděpodobně vypadá jako obézní piják s věčně zapálenou cigaretou. Podle studie britského serveru Clinic compare jsme nejnezdravější zemí na světě. Co z toho vyplývá pro naše životy?

26.9.2017 v 15:32 | Karma článku: 32.32 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Nechte nám "Tuzemák", i kdyby byl karcinogenní!

Evropská komise nás zachraňuje. Když nepomohl zákaz používání názvu Rum, je třeba zakázat i tekutinu s názvem Tuzemák. Mohl by být karcinogenní. Chtějí nás zdravé a střízlivé. Presumpce neviny pro náš nebohý "rumíček" se nekoná.

21.9.2017 v 21:27 | Karma článku: 35.73 | Přečteno: 1392 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Pohled politika vždy směřuje vpřed

Parta slušně oblečených pánů a dam pózuje před fotoaparáty a kamerami. Představují programy pro následující volby. A všichni hledí hrdě vpřed a slibují, co všechno udělají. Ani jeden nemluví o tom, co už dokázal. Proč?

4.9.2017 v 21:24 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 336 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Když nebudou dálnice, nebude se jezdit

Ekologické organizace se snaží zablokovat stavbu dálnic. Jejich boj má přispět k lepšímu životnímu prostředí. Ale jak je to doopravdy?

16.8.2017 v 23:05 | Karma článku: 28.90 | Přečteno: 679 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 263 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 21.69 | Přečteno: 477 | Diskuse

Pavel Ďuran

Jana Nečasová (Nagyová) je vinna!

Soud pro Prahu 1 včera opět (tentokrát jinou soudkyní) rozhodl: Jana Nečasová (dříve Nagyová) je vinna. Dostala dva roky s tříletou podmínkou. To za zneužití vojenského zpravodajství. A – samozřejmě – verdikt není pravomocný.

23.11.2017 v 6:27 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 917 | Diskuse

Pavel Jurutka

O principech a komunistech pod pirátskou vlajkou

Tenhle rok divný. Tenhle rok není fajn. Odešel Leonard Cohen, odešel Wabi Daněk. A odešel další kus svobody. Totalita rozkopla dveře svojí neomalenou nabubřelou nohou a hned tak se nehne. Ta noha je Babišova.

22.11.2017 v 22:14 | Karma článku: 30.36 | Přečteno: 1144 | Diskuse
Počet článků 80 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1562

Neskonalý optimista, který i přesto, že se ho život snaží válcovat, se stále drží na nohou. A nejen že se drží na nohou, ještě skáče, tančí a snaží se přesvědčit i ostatní, aby tančili a radovali se ze života.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.