Nové sliby přicházejí, staré jsou zapomenuty

ČSSD předložila krásný plán, co všechno by nám chtěla v příštím volebním období dopřát. Zhodnocení, jak se podařilo splnit sliby z období předchozího, by mělo být samozřejmostí. Tak proč se o něm nikde nedočteme?

Než načneme novou kapitolu, novou etapu, nové období života, bývá dobrým zvykem zhodnotit, jak se podařily splnit úkoly z období minulého. Kritickým okem shlédnout, zhodnotit, uzavřít. U politiků se však tyto dobré zvyky nenosí. Minulý program je zapomenut, je to loňský sníh, včerejší noviny.

ČSSD, jakožto strana, která nalákala v minulých volbách na svůj program takové množství voličů, že je to vyšvihlo do pozice vládnoucí strany, by takové ohlédnutí měla udělat bezpodmínečně. Stále tvrdí, jak mají volební programy jasné, čitelné, konkrétní a reálné. Nebude tudíž žádný problém vzít minulý volební program a bod po bodu ho zhodnotit. Dá se dokonce procentuálně vyjádřit, nakolik se ten který konkrétní bod podařilo splnit. Tak sem s tím, milá ČSSD! Měli jste to udělat ještě před vypuštěním nového souborů líbivých slibů. Pročpak se toho nikdo ve vaší partaji nechopil? Je přece normální nejdříve složit účty, vyčíslit svůj přínos pro tuto zemi. A teprve potom žádat o možnost řídit naší republiku v dalších letech.

Pokud strana naslibuje nemožné (nebo možné, ale vlastně nechtěné, jen to dobře na papíře vypadá) a pak ve volbách neuspěje, dostane se do opozice, dá se na takové sliby v klidu zapomenout. Před novými volbami se takový program jen opráší, doplní podle aktuálních potřeb a vývoje situace v zemi, a jede se dál. Ale strana, která měla možnost po celé volební období svůj program naplňovat, by měla složit účty a všem ukázat, jak se jí to podařilo. Aby měli voliči jasnou představu, nakolik je strana balamutí, nakolik je schopna udělat takový program, který je reálný a nakolik je schopna ho splnit. Na námitku, že jim všechno zhatili koaliční partneři, nelze brát ohledy. Pokud si nedokáží svůj program prosadit v koalici, jsou stejně neschopni, jako by se do vlády vůbec nedostali. A nezaslouží si tam být ani příště.

Co se týče samotných slibů ČSSD. Zvýšení mzdy, i té minimální, a přitom snížení daňové zátěže, je velice hezký slib. Bohužel nám pan předseda parlamentu Štěch před pár dny nastínil, jak chce dosáhnout toho, že bude více peněz pro stát. Takže tyto sliby, jak se všichni budeme mít lépe, dostaly trochu hořký nádech (houkání sirén, svolávajících dělný lid do montovny, jde již zdáli slyšet).

Děti a senioři, aby jezdili zadarmo, je také velice hezký slib. Ale nebylo by lepší rodinám s dětmi a důchodcům přidat nějakou tu korunu? Mohli by cestovat, nebo si za to koupit chleba, dle uvážení a momentální potřeby.

A sliby ohledně zlepšení pracovních podmínek? Takže další sešněrování pracovního trhu novými nařízeními, zákazy a vyhláškami. Dobře oni. Zcela v duchu minulého období. Ale to nebyla žádná hitparáda, co se výsledků represivních nařízení týče. Takže operovat s takovými přísliby, by se nemuselo ČSSD až tak vyplatit, spoustu lidí omezování a zákazy už pěkně štvou.

A školství? Slíbit ve školství plat 130 procent průměrné mzdy a neudělat nic jiného, je cesta do pekla. Ve školství je třeba systémová změna. Dokud to bude tak, že na „pajdák“ chodí ti, co by se jinou prací neuživili a tak se jim hodí vysokoškolský titul, a tam ho nejsnáze získají, je to špatné. Navýšení mzdy jich přiláká ještě mnohem víc a úroveň školství půjde rapidně dolů. Nedá se nic říct proti snaze učitele dobře zaplatit, ale aby si zasloužili takovou mzdu, musí být kriteria přijetí na učitelské obory mnohem tvrdší, ve školství musí být opravdoví profesionálové. Protože dokázat aplikovat nabyté vědomosti je těžké, ale někoho je naučit, je úkol ještě mnohem těžší. Takže by ho měli dělat jen ti, co na to opravdu mají. Nesmí platit pořekadlo: „nejsi moc chytrý a chceš školu, tak jdi na pajdák“. (Omlouvám se všem, kdo jsou dostatečně schopni a na učitelské obory jdou s přesvědčením, že chtějí opravdu kvalitně učit, že na to mají schopnosti a cítí to jako své poslání). Každopádně, jen populisticky slíbit školství slušné peníze, nestačí.

Ale abychom se vrátili k základnímu tématu tohoto článku. Kdy se dočkáme od ČSSD přesného vyhodnocení splnění minulého volebního programu? Abychom věděli, do jaké míry jsou schopni splnit ten současný. (Můj postoj k ČSSD to nezmění, nejsou „mým šálkem čaje“, ale jejich sympatizanti a potenciální voliči by měli mít možnost si udělat obrázek co nejkomplexnější, aby zbytečně nenaletěli. Stejné podmínky platí i pro ostatní strany, které se uchází o náš hlas, a již měly možnost svůj program realizovat). Netrpělivě čekáme na takový dokument.