V politice se dějí tak zajímavé věci, že člověk má hned chuť běžet to vyřešit do „lidového parlamentu“, do hospody. Ale má to vůbec cenu, když tam nikdo není?
Hospody jsou místo, kde se odjakživa řešily všechny důležité problémy světa. Pouze idealisté a tvorové naivní vycházeli do ulic. Protřelý politický rozumbrada vždy vyrazil řečnit do putyky. Protože jedině tam se daly problémy politické důkladně prodebatovat, řešení nastínit, boucháním do stolu je prosadit a čerstvým točeným, případně lihovinou, vyřešený politický problém uzavřít.
Tak to bývalo. Nastaly však nové pořádky a i lidé, kteří mají dost rozumu a do ulic by dobrovolně nešli, tam byli vyhnáni. A tím výrazně utrpěla kultura „lidového parlamentu“. Zatímco tato instituce zeje prázdnotou, rokuje se, a politické problémy řeší, před jejími dveřmi. A to není vůbec snadné. Těžko se argumenty prosazují bez bouchání do stolu. Též možnost radikálního osvětlení svého názoru, přetáhnutím oponenta hospodskou židlí, nám byla vzata (hospodský, buržoust jeden hamižná, nám ani jeden z těchto prvků výbavy hospody nedovolí odstěhovat před vchod). A když se přece jenom debata rozhoří, utne ji kdejaký pazdrát, který si dovolil mít ložnici v blízkosti vchodu do našeho "parlamentu". Třeba tím, že povolá „antikonfliktní tým“ (ti hoši vypadají tak, že tam kde projdou, už opravdu nikdo nikdy žádný konflikt nevyvolá). Takže pro důstojnou debatu máme více než nedůstojné podmínky.
A přitom je tolik krásných nových témat. Třeba zrovna dnes, pan Sobotka nám odchází z postu velitele oranžové strany. Tak krásně jsme se mohli v hospodě pohádat, jestli se příliš vyčerpal ohryzáváním achilovek rotvajlerovi z Čapího hnízda, a pro další zápasy o korýtka už nemá sil. Nebo jestli volali z Bruselu, že se uvolnila nějaká židle v tom jejich parlamentu (plastová, v poslední řadě) a mohl by tak s předstihem začít řešit opravdu důležité problémy, jako je velikost děr v sýru, zakřivení banánů či vymýšlet nové užitečné zákazy a regule. Rovněž jsme mohli v našem shromáždění vyřešit problém, kdo ho vlastně na tu sebevražednou misi nasadil, jestli oranžoví, modro-oranžoví nebo nějaký jiný „master of puppets“ z politického pozadí. Tohle všechno bychom věděli, bylo by to prodebatováno, rozhodnuto, vyřešeno. Ale takhle? Nic!
Je zde podezření, že právě tohle bylo účelem onoho zákona, nazývaného pokrytecky „zákon proti kouření“ (proč pokrytecky? protože proti kouření vůbec nebojuje, jen ho odsouvá jinam, před vchody do hospod). Žádný boj s kuřáky, ale boj proti našim „hospodským sněmovnám“. Zasáhli nás na nejcitlivějším místě, ochromili nejvýkonnější instituci lidu českého a moravského. Vše jsme mohli vyřešit a ve všem mít jasno. Takto beznadějně tápeme, jako gorily v mlze, i když vzduch je kolem nás překvapivě čirý (kouřová mlha nikde, ale ta ozvěna prázdného prostoru děsí).
I politici tápou (chodili naslouchat, převlečeni za pracující lid), kdoví jestli si dokáží v další krizi poradit. A korejský Kim si bude vyskakovat, když už není držen na uzdě jasně deklarovaným odsouzením jeho politiky, doprovázeným hlasitými údery tvrdého skla do desky hospodského stolu. A i pan Úžasňák z velkého Bílého domu jistě udělá spoustu politických přešlapů a špatných rozhodnutí, nemaje poradní hlas z našich putyk. Je to průšvih. A co teprve Čína, ta je úplně ztracená! Je to země komplikovaná a kontroverzní, proto byla vždy řešena až po řádném posilnění, jako poslední bod hospodského politického jednání (vždy jsme si s kamarády říkali, začínáme řešit Čínu, je na čase jít domů, jsme na „šrot“). Ta bez vedení z našich hospod zcela ztratí tah na branku, pozbude přízviska „asijský tygr“ a ekonomicky se zhroutí.
Abych to nezdržoval, rafinovaný konstruktér „zákona proti kouření“ způsobil totální chaos v politice naši země i v politice světové. A to se ještě nějaké debaty dají improvizovaně provést na zahrádkách. Ale co až přijde zima? Hrůza pomyslet!!!
