Jde především o právo rodičů určit, co se má s jejich dítětem dít.

Myslím, že vycházíte z nějakého zvláštního přesvědčení, že smrt (pokud člověku není 80 či 90 let) nepatří do vyspělé společnosti a je to nějaké její selhání.

Já jsem přesvědčen, že v nejbližší době čeká společnost ještě jedno dilema a to je otázka "práva člověka důstojně zemřít". A je jedno, jestli je někomu 1, 5, 20 či 50 let.

Kdysi jsem mluvil s jedním neurologem a nemám důvod mu nevěřit, že dnes není problém takto při čistě "biologickém životě" udržovat velké množství lidí. Kromě finančních a kapacitních důvodů je to skutečně problém etický.

I v tomto vašem případě. Mají rodiče právo udržovat dítě v tomto pouze biologickém stavu života další rok, dva, pět či patnáct a čekat na zázrak? Dělají to kvůli němu, nebo kvůli sobě? Nemá to dítě právo skutečně důstojně zemřít?

Také jsme probírali otázku, že čistě teoreticky dnes není problém si představit oddělení mozku od těla tak aby "žil" dál napojený jen na přístroje. Za 20 či 30 let to třeba už nebude ani technický problém. Co s tím dál? Bude člověkem žijící mozek v nějaké umělé lebce, jakési baňce s nějakým roztokem, který bude napojen na nějaké přístroje? Zní to třeba morbidně, ale najednou někoho napadne, že se prostě oddělí hlava od "chátrajícího těla", tělo se nahradí nějakou bedýnkou s přístroji a člověk prostě bude "žít" dál.

Dobrý den pane Bedřichu, nemyslím, že by smrt nepatřila do vyspělé společnosti. Jen jsem se snažil nastínit, že toho hodně nevíme, co je vlastně život, co vnímá člověk nacházející v takovém stavu jako je ten chlapec a jestli právě víra rodičů, že vše není úplně ztraceno, není to právě ta jediná relevantní informace, díky které by se mělo rozhodovat o tom, jak postupovat, jestli odpojit nebo se pokusit léčit.

Jen pro ilustraci:

Ve věku osmdesáti let zemřel v pátek v Praze kreslíř, ilustrátor a zakladatel české komiksové školy Kája Saudek. Výtvarník byl od roku 2006, kdy upadl do kómatu, hospitalizován v motolské nemocnici. Jeho jednovaječným dvojčetem je fotograf Jan Saudek. Kreslíři selhalo srdce, uvedl spolupracovník pozůstalých David Kalina

Saudek byl v kómatu poté, co mu zaskočilo jídlo, a dusil se. Rodina se nedokázala shodnout na tom, jak vážný je jeho stav. Část tvrdila, že vnímá, část, že je mrtvý.

A na přístrojích byl 9 let. Nebudu psát dál, abych nebyl neetický. Ale, zeptat se mohu: Mělo to smysl?

https://www.novinky.cz/kultura/373492-zemrel-kreslir-kaja-saudek.html

Tuhle informaci jsem nezaznamenal. Nebylo by vhodné v tomto momentu zde vést spory o panu Saudkovi, tak opustím svoji neústupnost a jen vám popřeji dobrou noc.

Já se ještě dopustím zevšeobecňujícího soudu s tím, že autor, Jaroslav Andrýsek vždy vytyčí kontroverzní téma a pak se o ně bere jak o život.

Nevím, kolik jich už celkem načal, to nezkoumám. Já si pamatuji alespoň kouření v putykách a nesmyslné půtky s mobilními operátory.

Ale, určitě těch témat bude asi o dost víc. Toto je zářný příklad.

A ještě bychom měli rozebrat tu "hospitalizaci" Káji Saudka.

Rozhodně pane Hermánku, když mám na něco názor a přednesu vám ho, tak už se za něj pak beru. Ale poctivým argumentům naslouchám, diskutující neurážím a když má někdo jiný názor nemažu ho . O "hospitalizaci" Káji Saudka bohužel nic nevím, takže vám s tím nepomůžu .

Jednoznačně odpojit.Vzpomínám na Káju Saudka.

Přeji dobrý večer pane Hermánku.

To dítě nemá šanci na život. Pouze lze možná prodloužit jeho fyzickou existenci.

Dobrý den pane Šedivý, zřejmě nemá, ale pokud je tam nějaká šance proč se jí vzdát. Vždyť ona to nemusí být jenom fyzická existence bez ničeho dalšího, to jsem se právě snažil předestřít ve svém článku, že to nemusí být tak jednoduché.

̈Lidský život je daleko více, než pouhá existence člověka v lidském těle. Lékaři rozumí fungování organismu a léčbě, rodiče zase srdcem a láskou. Uhasit doutnající knot je jednoduché a naše názory na tento příběh vypovídají nejvíce o nás samých.

Jsou naším zrcadlem, jak čtu příspěvky pod článkem.Neexistuje bezcenný život, Vám za blog karma.

Děkuji pane Paráku.

Studijní materiál pro Vás:

http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/mitochondrialni-porucha-v-detskem-veku-444799

http://www.wikiskripta.eu/index.php/Mitochondri%C3%A1ln%C3%AD_onemocn%C4%9Bn%C3%AD

Děkuji, s panem Googlem se taky znám . Ale má mě podrobný popis této choroby přesvědčit, že rodiče měli nadšeně souhlasit s odpojením jak nařídil soud, i přes nabídky na možnost léčby z jiné země? Tak to se moc nepovedlo.

Dobrý večer. Z vašeho článku a následné diskuze jsem nepochopil jestli by se změnil váš pohled na věc,kdyby s rozhodnutím soudu rodiče souhlasili?

Na jednu stranu vás tedy rozhořčilo,že cizí instituce rozhodla o životě dítěte.

Na stranu druhou jste u paní Ešnerové napsal,že přijmutí nevyhnutelného by mělo být na rodičích- nikoli soudu a v tom nechápu vaši reakci. Přece v obou případech (rozhodnutí soudu,rozhodnutí rodičů) je výsledek stejný- odpojení chlapce. Takže v obou případech "někdo" rozhodne o životě dítěte,ale v případě rozhodnutí soudu je to špatně.

Jako rodič naprosto chápu,že bych chtěl rozhodnout sám,co je pro mé dítě nejlepší. Na druhou stranu jako rodič bych zároveň nechtěl aby můj potomek žil na přístrojích celý život.Je to dilema,který bych nepřál nikomu.

Ano pane Svobodo, rozhořčilo mě, že rozhodla instituce navzdory tomu, že rodiče bojují, dokonce jim ani nepovolí převoz. Pokud by i rodiče to viděli tak, že to nemá smysl, že opravdu je lepší nechat dítě zemřít, tak by se proti tomu nedalo nic namítnout, ale takhle?

Životu porozumíme, až pochopíme proč jsme tady bez ohledu na utrpení a bez ohledu na to, jak prach mizivá možnost pro naše bytí existuje v tomto světě.

Nerozhodujte o lidech, kteří jsou na tom tak či onak. Oni mají na život stejné právo jako Vy.

Každý táta takového malého dítěte by udělal všechno na světě, aby se stal zázrak, ať už si Bůh použije lékaře, anebo zasáhne sám skrze moc Ducha svatého. A toto je podstata věci.

Ve Starém zákoně byl jeden král, měl jméno David a ten král jednoho dne spáchal hrozný čin. Uviděl ze svého paláce naproti u řeky ženu pohlednou kyprých tvarů. Zavolal jsi k sobě a vyspal se s ní. Beršeba pak porodila dítě. Problém byl v tom, že byla manželka jeho z jednoho vojevůdců. Aby zakryl svůj čin, tak si jejího manžela nechal zavolat, aby se vyspal se svoji ženou. On však neposlechl a tak se ho David zbavil tím, že řekl jeho spolubojovníkům, aby v čas nejprudšího boje od něj odstoupili a nechali ho napospas nepříteli. A tak se taky stalo. Zanedlouho k Davidovi Bůh poslal proroka řekl mu, že to čeho se dopustil Bůh vidí a že to dítě zemře, jako Boží soud za jeho bezbožnost a vraždu.

David se za to dítě postil a modlil sedm dnů, aby se Bůh smiloval. Dítě zemřelo za sedm dnů podle slov proroka. A až dítě zemřelo, David se občerstvil a žil dále.

Do té doby ale, dokud dítě žilo, jako jeho otec, dělal vše proto, aby dítě nezemřelo.

A to přece jde: Když budete rodiče takového dítěte, uděláte všechno na světě, aby Vaše dítě žilo, protože tak přesně zjevuje v nás Bůh Svůj charakter.

Ostatní argumenty jsou proti ceně života naprosto fádní a nesmyslná!

A jéje