To je docela vtipné. Čtu tuto zprávu z pohodlí vlaku maje nohy na sedadle o tom, jak se autíčkáři opět, zase a znovu mačkají, nadávají a troubí na sebe v několikakilometrové koloně a mrhají svým drahocenným časem. To ta dovolená pěkně začíná.

PS: můžete mi dát mínusy, ale nevím, jak si pomůžete.

Omlouvám se, to patří jinam.

U chlapečka jde o genetické postižení .....tedy neléčitelné. Chápu, že rodiče chtějí - jako všichni rodiče- pro dítě to nejlepší. Otázka tedy je, co je pro toto děťátko, které se nikdy ani nepřiblíží normálnímu životu (mozek nemá regenerační schopnosti, co je v něm poškozeno, nikdy nebude funkční) nejlepší...odpovědět si a přijmout nevyhnutelné.

Dobrý den paní Ešnerová, ano, někdy je třeba přijmout nevyhnutelné. Ale to by měli udělat ti rodiče, ne aby za ně rozhodl nějaký soud, když dle jejich názoru ještě nějaká šance je. A o mozku toho víme ještě hodně málo (tím ale nezpochybňuji vaše tvrzení, jen se snažím naznačit, že ty zázraky se občas opravdu dějí a nějaký soud by je neměl zašlapávat)

Lékaři v USA ovšem neslibují zázrak,ale jen prodloužení utrpení s nadějí blížící se nule.Chlapec by bez moderní techniky nepřežil a už by dávno zemřel.Jaký by měl život...?Je vegetativní stav a trvalé připojení na přístroje ještě život?Kolik dětí umíra na léčitelné nemoce a přitom by na jejich uzdravení stačila jen malá částka z té,co dali dohromady britští rodiče.Děje se tak ovšem někde v zaostalých zemích,koho by to zajímalo....

Dobrý den pane Bárto, to já právě tvrdím, že to život ještě je. A i když se třeba zázrak nestane, tak i tak to má smysl. A že jinde umírají děti s tím tak úplně nesouvisí, protože to neznamená, že peníze, které by se ušetřily, kdyby se toto dítě neléčilo, by šly někam do těch zaostalých zemí na jejich léčbu. Tak by to určitě nebylo.

"Chlapec nevidí, neslyší, nemůže se hýbat a bez pomocí přístrojů ani dýchat"

A vy jste přesvědčen, že žije Vy tomu opravdu říkáte život A co se "experimentální léčby" týče, není to pouze jiný název pro "pokusného králíka

Ano, já tomu říkám život. A možná je pro něj plnohodnotnější než život těch vidících a slyšících. Proč bych si měl brát právo ( a kdokoliv jiný) rozhodovat co je život a jak moc je plnohodnotný? Jsou tu jeho rodiče, kteří věří, že se něco dělat dá (byť je naděje mizivá), tak proč jim soudy tuto naději berou?

Na tom, že zázraky se dějí, klidně trvat můžete. Jsou však situace, kdy je další léčba jen týráním. Nelze-li pomoci, není morální ji aplikovat.

Dobrý den paní Moudrá, to si právě nemyslím. Co je to týrání? Vždyť, jak jsem se snažil naznačit ve svém článku, nikdo ani nemůže tušit co ten tvoreček prožívá. Jen někdo prohlásí, že je to týrání a smrt pro něj bude to nejlepší! A je to, ten někdo to ví nejlíp, tak to provedeme. To nikdy nepochopím!